Evin deník - 10. den
17.7.2010
Ráno mi už zase bohužel není úplně dobře. U snídaně řešíme Rudyho žádost, je to dost emotivní a padají silná slova. Je mi to nepříjemné, ale lepší než kdyby to zahnívalo. Den je pro mě spojen s obrovskou dřinou. Na začátku mi při přebrodění jednoho přítoku utekli až na Rudyho všichni ostatní, vydala jsem se za nimi sama, Rudy mě následoval. V muldovitém terénu před čelem ledovce se mi brzy ztratili. Nakonec jsme se ale šťastně shledali, založili depo a vydali se sutí podél ledovce vzhůru hledat místo, kde bychom mohli nastoupit. Brzy jsem hodně unavená, nulová rekonvalescence se projevuje, na jednom místě padám a mačkou si trhám naštěstí jen kalhoty a nijak zásadně. Slézáme znovu dolů, ledovec je hodně rozlámaný, a pokračujeme sutí. Sotva pletu nohama, lobuji za místo k táboření, ostatní ale nechtějí spát v suti, takže se jde dál, melu z posledního. Vracíme se na svah přiléhající k ledovci. Posledních pár set metrů se pro mě vrátil Roman a poponesl mi batoh, Bůh mu žehnej. Mám dost, jsem ráda, že pro dnešek končíme, jsme kvůli hluboké průrvě vysoko na ledovcem.
