Expedice na Pik (štít) revoluce - 6974 m - Pamír

Tento den podle

Evy

<<<

>>>

Tomášův deník - 10. den

17.7.2010

Nedával jsem dneska budíček a proto jsme dneska vstávali až o půl osmé. Zdá se, že kromě mne tu není nikdo schopný ráno včas vstát.

Po snídani Ruda svolal schůzku. Roman se Štěpánem mají totiž méně jídla, než jsme se před odjezdem domluvili. Ruda se domnívá, že proto máme jako skupina málo jídla a že nám hrozí hlad a ohrožuje to úspěch celé akce. Ušly mu ale výsledky včerejší inventury, podle které máme jídla dost. Je to asi dáno i tím, že kvůli času na dopravu nakonec strávíme v horách méně času, než se původně předpokládalo. Někdo (pravděpodobně i já) vzal naopak jídla o něco víc... Schůzka byla napjatá a plná emocí. Ruda má pocit, že kluci nesplnily dohodu a kluci zase, že Ruda dramatizuje. Fakt je, že jídla máme dost a to se mi v tomhle okamžiku zdá podstatné. Kluci dostali na nošení od Rudy nějaký benzín, což Ruda uznal jako přiměřenou satisfakci a s tím jsme se zase rozešli ke svému balení.

Vyrážíme v hrozném vedru až v půl jedenácté. Asi v poledne stojíme pod horami suti, které tu pokrývají konec ledovce. Zakládáme malé depo a necháváme tu jednu denní dávku jídla, lehké boty a nějaké oblečení.

Vyrážíme po suti nahoru. Je to vyčerpávající postup. Volíme zářez mezi samotným tělem ledovce a hlinitým svahem, kudy se nám daří pomalu postupovat. Ledovec po pravé ruce vypadá hodně rozlámaný, Přesto se na něj pokoušíme vystoupit. Rychle se ale vracíme, je jednodušší se brodit bahnem morén, než kličkovat mezi tisícem trhlin. Ještě z ledovce si alespoň vyhlédneme travnatou lávku, která by nám snad mohla usnadnit postup. Lávka končí a my musíme vylézt asi 20m strmou roklí na travnatý svah. V dálce vidíme jakýsi potok a rozhodujeme se k němu dojít na nocleh. Jenže v travnaté stráni jsou hluboká koryta potoků a ta nás nutí stále stoupat. Poslední potok vyhloubil strž hlubokou snad 30 metrů. Je naprosto nepřekonatelná a my proto musíme nejprve vystoupit až do výšky 3900 metrů, kde se konečně dá přejít. Jsme tu po šesté hodině a máme toho dost. Naštěstí je tu malá moréna a na ní relativně rovné místo. Nedaleko navíc teče čůrek čisté vody. Kluci řeší nedostatek místa tím, že budou spát venku, Ruda si nedaleko našel místo pro svůj žďárák a Eva s Lenkou budou spát v mém stanu.

<<<

>>>