Expedice na Pik (štít) revoluce - 6974 m - Pamír

Tento den podle

Evy

<<<

>>>

Tomášův deník - 12. den

19.7.2010

Vycházíme před desátou a poté, co jsme přešli několik ledových vln, nacházíme na ledovci hladký pás, kterým můžeme rychle a celkem pohodlně pokračovat nahoru. Jdeme vždycky asi 45 minut a pak dlouho odpočíváme. Ruda pookřál a drží se vpředu. Postupně ale zpomaluje a propadá se na konec skupiny. Kolem třetí náhle nečekaně a v lehkém terénu padá! Podle toho, co nám pak líčil o svých pocitech před pádem, měl zcela evidentně hypoglykémii. Jak se ukazuje, vzal si s sebou hrozně málo sladkostí. Představoval si asi, že bude schopen celý den šlapat jen na sladkou snídani... Proto asi taky tolik řešil to jídlo, měl pocit, že snídaně budou malé... Osobně si myslím, že fungovat v horách celý den bez sladkostí jen z toho, co jsem měl k snídani, je nemožné a že Ruda udělal velkou hloupost.

Včera jsem si počítal svoje sušenky a vychází mi to tak, že mohu jíst dvě denně. Pokud chci, aby Ruda fungoval, nemám na vybranou a budu mu muset nějaké dát. O to víc mě teď štvou jeho včerejší řeči o tom, jak nedostatek jídla ohrožuje zdar expedice – dnes ho tedy ohrožuje pro změnu on...

Roman je rozladěný a navrhuje, že zítra se Štěpánem půjdou napřed až pod kopec (16km a 1000 metrů převýšení), aby se dobře aklimatizovali. Nechají tam prý věci a vrátí se nám pomoct. To se mi hrubě nelíbí, i když chápu, že jsou rozčarovaní z toho, jak nám to tu funguje. Ani mně není úplně jasné, jak je možné, že Ruda nepozná, že je před kolapsem.

Večer mohutně vaříme, myslím, že tak jako dneska jsem se v horách ještě neměl. Místo, kde jsme postavili C7, je velkolepé. Jsme ve výšce asi 4500 metrů.

Jakmile zapadlo slunce, prudce se ochlazuje a když jdeme o půl desáté spát, je jistě mezi pěti a deseti pod nulou.

<<<

>>>