Evin deník - 14. den
21.7.2010
Od rána je mi zima, nemůžu se zahřát. Vyrážíme bez snídaně, abychom se bezpečně dostali přes trhliny. Navíc máme málo vody. Na zastávkách se snažím zahřát, nejde to. A pak už mi ani nejde jít. Oznamuji to ostatním, Tomáš mě překvapil okamžitým vyhlášením konce dne. Neprotestuji, i když by mi možná stačilo jen si odpočinout. Jsem ve spacáku, bolí mě hlava a pláču vyčerpáním. Poprvé v životě zažívám stav, kdy mě tělo neposlouchá. Po těch letech dřiny ho, myslím, znám dokonale, ale ještě se mi nestalo, abych vůlí nedokázala tělesnou slabost překonat. Trápí mě to. Lence šeptám, že chci domů. Hodně mi pomáhá Tomáš, večer mi dokonce udělá nášup v podobě čokoládového pudinku.
