Evin deník - 17. den
24.7.2010
Odpočívám. Spala jsem dobře, ačkoliv se mi zdály podivné sny a občas jsem se probudila zimou. Spala jsem dlouho, Rudy mě asi dvě hodiny poslouchal a říkal super, pravidelný dech. Celý den čtu, odpočívám. Rudy staví zábrany, prostě tvoří. Vybudoval sněhové valy tak důmyslně, že nás sníh, který přinášejí docela silné nárazy větru, přelétává a závěj tvoří až za stanem. Je to šikulka. Jíme kyselé rybičky, které se slily v podivnou barevnou hmotu. Prakticky vykousáváme kousky želé hmoty z obalu. Jsou ale výtečné. Zase vnímám krásu okolí, uvědomuji si, jak jsem včera cestou ze základního tábora měla ledovec a okolní kopce jako na dlani. No, jsou to vlastně bezmála šestitisícovky. Občas se díváme na zbylou skupinku, jak leze do Sedla revoluce. Je mi trochu líto, že tam nemůžu být s nimi. No, nedá se nic dělat. Přeci jen je mojí prioritou vrátit se živá a zdravá. Rudy mi říká, že vrchol bychom ještě mohli stihnout, přeci jen dneska odpočíváme. Jestli mi bude dobře i zítra, vyrazíme zpět do základního tábora, postavíme stan a vydáme se ještě o něco nahoru, abychom se trochu aklimatizovali. Pak uvidíme, bude záležet na dohodě s ostatními, zatím si tak ve dvou plánujeme, že 7-8 dní na návrat by mohlo stačit. Smůlu už mám snad za tenhle výlet vybranou – střevní nemoc bez rekonvalescence, každodenní dřina, zničený foťák a problémy s výškou. Teď by se to mohlo obrátit :-)
