Tomášův deník - 19. den
26.7.2010
Ráno dlouho vyspáváme než slunce prohřeje a vysuší stan. Pomalu snídáme a balíme. Ve dvanáct se daří spojení s Rudou, jsou prý někde u zatáčky ledovce. My za nimi vyrážíme někdy ve čtvrt na dvě. Definitivně se tak vzdáváme možnosti výstupu na Pik revoluce. Roman má poznámky na téma, jak je pitomé odejít a nedat ani jeden pokus o vrchol – ale sám evidentně nemá dost morálu, aby jasně řekl „jdu, pojďte se mnou“ nebo něco podobného. Trochu mě to štve, připadá mi to neloajální, navíc při tom jaksi „zapomíná“, že máme jen jeden vařič a můžeme nahoru buď všichni, nebo nikdo. Že by Roman uměl nějaký vařič vyčarovat? Štěpánovi ani po sestupu není nejlíp.
Sám mám z výsledku naší expedice dost mizernou náladu na to, aby mi ji nemusely ještě zhoršovat takové kecy…
Asi po dvou hodinách sestupu chtějí kluci zastanovat, že si tu zítra vylezou na nějaký kopec. Pro mě expedice skončila a bojím se teď hlavně brodů, které nás zase čekají dole v dolině Tanymasu, takže mě takové náhražkové cíle moc neberou. Kluci se nakonec rozhodují jít dál a společně pokračujeme až téměř k zatáčce ledovce do výšky 4900 metrů. Tady se zastavujeme, po pravici máme kopec, který si na zítra kluci vyhlédli. Ruda s Evou jsou asi 4 kilometry před námi. Spojíme se s nimi v devět ráno a dohodneme se, zda za nimi s Lenkou půjdeme, nebo zda zítra zůstaneme tady.
