Evin deník - 22. den
29.7.2010
Zase se mi spalo o něco lépe, probudila jsem se díky záchvatu kašle za celou noc jen jednou, ale po kapkách od Lenky jsem hned usnula. Vstávali jsme pozdě a start jsme ohlásili až na třináctou hodinu. Rudy ráno vařil a já se léčila ve spacáku. Rozpršelo se, zrovna když jsme začínali balit. Byla to pak dřina, stoupali jsme po prudších svazích nad ledovcem. Klesání nebylo v tom terénu žádnou úlevou. Pak jsme prudkým kaňonem doklouzali k ledovci a šli sutí podél něj. Docela jsem se vztekala, párkrát si pořádně natloukla, nakonec už mi bylo celkem všechno jedno. Takže když na mě Rudy volal, ať jdu jinudy, že je tam pod tenkou vrstvičkou suti led, už jsem nereagovala a sjela jsem si tak metr, dva dolů :-).
*
To štěstí, když jsem se došourala k čelu ledovce a viděla ostatní, jak u depa (všechny zanechané věci byly na místě) staví stany. Lenku bolí noha, celý den ale šla fakt výborně, obdivuji její výdrž. Vadí mi ale její špatná nálada, mám pocit, že se vozí po Rudym, včera jsem to nevydržela a ozvala jsem se, už to nešlo poslouchat. Unavení jsme prostě všichni. Zítra musíme přebrodit Tanymas. Mám docela vlhké věci, sluníčko by se hodilo, jenže to zase znamená hodně vody z tajícího ledovce. Tak by to chtělo ještě jeden zamračený den, abychom při brodu neměli problémy. Možná budeme u rakytníkového hájku příliš brzy, koketujeme s myšlenkou vydat se údolím Bartang a sehnat si dopravu odtamtud. Je to cca 80 km (pozn. po návratu: bylo to mnohem víc) k pamírské dálnici M41. Lence se šlapat nechce, nejradši už by asi byla doma. Uvidíme, také jsme plánovali vylézt na vrchol.
