úvod | informace | deníky | fotografie | panoramata | film | kniha hostů | kontakty |
Tento den podle | |
Evy |
<<< | >>> |
Vstáváme před šestou a kolem osmé vyrážíme.
Jsem trochu nervózní, protože po chladných dnech se dneska dělá zase hezky, bude tedy teplo a hodně vody v řekách. A my dneska chceme přebrodit Tanymas!
K brodu je to 10 kilometrů a trvá nám to do dvanácti hodin. Je to úmorná cesta a Lenka nám na každé zastávce hlásí, jak jí to nebaví. Dobře, že to víme. Kolem poledne jsme u našeho brodu, nedaleko ústí řeky Jamandžingla. Vody je ještě přiměřeně a daří se nám přejít všechna ramena řeky. Pro batohy holek se přes vodu nejprve vracejí Roman se Štěpánem, pak já s Rudou. Řeka je prudká a ramena jsou úplně jinak, než když jsme šli opačným směrem. V nejhlubším místě jsem si namočil břicho, jinde je voda jen po kolena, teče ale zase tak prudce, že vlna před nohama se vzdouvá až nad půlku stehen.
V jednu hodinu jsme na našem osvědčeném tábořišti u řeky Jamandžingla, stavíme stany a začíná volný půlden. Za těch pár dní, co jsme tu nebyli, se v suťovém kuželu Jamandžingly objevilo nové, cca 1,2 metru hluboké koryto. Všechno je tu prostě neustále v pohybu.
Čtu, fotím kytičky a pokouším se Freesolem spravit napůl rozpadlé maratonky, kterým urputný boj s proudem divokého Tanymasu moc nesvědčí.
<<< | >>> |