Expedice na Pik (štít) revoluce - 6974 m - Pamír

Tento den podle

Evy

<<<

>>>

Tomášův deník - 24. den

31.7.2010

Ráno je krásně a slunce praží. Vyrážíme kolem desáté.

Hned u tábora snadno brodíme Jamandžinglu, ve které jsem se posledně trochu vykoupal. To ovšem bylo odpoledne a řeka vypadala úplně jinak. Asi po dvou stech metrech nás ale zastavuje jedno z ramen Tanymasu, které se těsně přimyká ke skalnatému srázu. Tohle tu minule nebylo! Nezbývá než ho přebrodit a po sto padesáti metrech se brodit zpět. Tam to jde, zpátky je to ale horší. Proud je tu prudký a docela hluboký, musí se jít dolů, zády k přitékající vodě. Cítím, jak mi ledová voda zmáčí zadek, stříká na boky a bere kameny zpod nohou. Lenka má jen jednu hůlku a chvilku má namále. Naštěstí ji Štěpán včas pomohl, v jednom okamžiku to ale vypadalo docela napínavě.

Poslední dochází k brodu Eva. Stojí na druhém břehu a má nějaký problém – vzteká se a tříská hůlkami o zem. Rozhazuje rukama – nevíme, co se děje. Pak se vydá přímo do toho nejprudšího proudu, jako by úplně vypnula mozek… Řveme na ni přes hluk vody a daří se nám ji včas zastavit. Roman a Štěpán se k ní přebrodí a pomohou jí na naši stranu. Tady se pak Eva rozčileně ptá, proč jsme tenhle úsek nejistili. Inu proto, že si neřekla. Místo třískání hůlkami by příště postačila troška verbální komunikace. Tak snad příště.

Dál to jde už docela dobře, jen to je dlouhé a úmorné.

Kirčindžingla se dá lehko přeskákat po kamenech.

Asi 2 kilometry před Kokdžarem objevuji nádhernou loučku mezi rakytníky, tady by bylo překrásné místo pro kemp.

Ve tři bez problémů brodíme Kokdžar (oproti Tanymasu je příjemně teplý). Je sice hluboký, nemá ale silný proud. Stojíme na našem druhém tábořišti - v rakytníkovém hájku.

Příliš se tu nezdržujeme a hlavně díky Romanově morálu pokračujeme už teď po cestě směrem na Kudaru. Do večera urazíme po celkem slušné cestě ještě asi 5 kilometrů. Do Kudary zbývá asi 30…

<<<

>>>