Expedice na Pik (štít) revoluce - 6974 m - Pamír

Tento den podle

Evy

<<<

>>>

Tomášův deník - 26. den

2.8.2010

V sedm nás budí halekání dětí, které jednou na oslících po cestě. My vyrážíme v půl desáté. Lenka nevypadá dobře, jde pomalu.

V jedenáct jsme v Kudaře. Daří se nám domluvit se šéfem zdejší radiostanice, že kamsi odešle náš vzkaz a telefonní číslo šoféra z Dušanbe, aby pro nás k Tanymasu nejezdil. Odesíláme to s takovým předstihem, že by to mělo být v pohodě. Ostatně i proto jsme se sem tak hnali. Vysílačkou to prý odešlou kamsi, kde je už telefonní pokrytí a odtamtud mu zavolají. Tak to snad klapne…

Sedíme v domě, pijeme čaj, každý jsme dostali misku vynikajícího jogurtu, zakusujeme lepjoškou. To bude sračka…

Lenka hlásí, že má zánět močových cest, posledně s tím prý musela do nemocnice. Pokud se jí to rozjede, bude prý úplně nepohyblivá. Nemáme na vybranou a domlouváme na zítra auto do Rušonu. Jakmile je to domluveno, zánět Lenku nejspíš přechází, protože jde s místním dětmi hrát volejbal. Popravdě řečeno, moc na ty její nemoci nevěřím a tohle mi nepřidalo. Aspoň je mi jasné, koho s sebou příště do hor nebrat. Každopádně v lékárničce na tohle máme vhodná antibiotika, takže je mezi sportováním s místními kluky může polykat, třeba jí to zlepší podání.

Procházím se po Kudaře, fotím ves, děti, okolní hory. Lenka hraje volejbal, je úžasné, jak rychle jí nemoc přešla, stačilo domluvit odjezd z hor a je to OK.

Zbývá nám deset dnů do odletu a my zítra jedeme z hor. Lenka je rozhodnutá si v Dušanbe přebukovat letenku a letět domů dřív. Takže místo abychom byli nějak aktivní, trčíme v Kudaře a zítra odjíždíme. Jsem nasraný a nemíním to zastírat. Po těch Lenčiných hereckých etudách budu teď mizérii pro změnu předvádět já.

Postavili jsme stany před domem s radiostanicí, nechceme tu místní obtěžovat víc, než je nutné. Na večeři jsme ale dostali pozvání do domu – míchaná vajíčka, lepjoška s vynikajícím máslem zvláštní chuti (snad kozím), k tomu litry čaje. Všichni při tom kolektivně sledujeme TV s nějakým ruským programem.

V noci je dokonalá tma a nádherná Mléčná dráha.

Odpoledne při procházce jsem byl doma u místního zootechnika, co se rozpadl kolchoz, musí se živit všelijak. Nafotil jsem mu rodinu a zapsal si adresu, fotky pošlu.

Odpoledne jsem si dovolil jednu mírně ironickou větičku na téma Lenčina zázračného uzdravení – za to jsem si pak vyslechl sáhodlouhý proslov, kde jsem se dozvěděl, co všechno jsem tou větou chtěl vyjádřit a co si vlastně doopravdy myslím. Bohužel si to už dost přesně nedokážu vybavit, bylo by zajímavé to zapsat. Konečně mě někdo rozebral.

<<<

>>>