Evin deník - 28. den
4.8.2010
Lenka od rána řeší, co dál. Zatím vlastně nemá žádnou konkrétní zprávu z domova a kvůli časovému posunu musí čekat do dvanácti hodin, teprve v devět středoevropského času totiž otevře Air Rossiya svoji kancelář na letišti v Ruzyni. Jednu chvíli to vypadá, že půjde s námi. Včera jsme se totiž rozhodli jít na 2-3 dny do hor, máme čas a nechce se nám ho trávit ve městě nebo využívat pohostinství místních. Jsem ráda, civilizace mě teď spíš trochu omezuje. Lenka nakonec využije nabídky hostitele, který se bude vracet do Dušanbe, aby odletěl zpět do práce v Rusku. Mezitím přichází nějaký chlapík doprovázený policistou a žádá po nás poplatek za pobyt v národním parku. Chce 10 somonů na osobu a den. Tolik peněz ani nemáme, navíc začíná hned nabízet nižší cenu. Jasně, habaďůra. Nacházíme ale uspokojivé řešení, argumentujeme tím, že o žádném poplatku nám na ambasádě neřekli, tudíž s sebou nemáme dost peněz a můžeme to vyřešit jenom v Dušanbe. Rozloučili jsme se s Lenkou, cestování sama se bojí hodně, hlavně se až nepochopitelně stresuje. Tomáš jí píše nějaké základní fráze v ruštině. Vyrážíme nahoru, stoupáme nějakých 800 výškových metrů až ke starému kišlaku. Jde se mi těžce, vůbec se mi nechce, hlavně přemítám o tom, jestli se nemám vrátit a jet s Lenkou, když se té cesty tolik bojí. Prodiskutovala jsem to s Rudym, který na mě čekal, zatímco kluci jdou daleko před námi. Večer mě už tyhle myšlenky netíží, a tak si užívám nádherný rozhled po údolí pod námi a po horách okolo.
