úvod | informace | deníky | fotografie | panoramata | film | kniha hostů | kontakty |
Tento den podle | |
Evy |
<<< | >>> |
Lenka ráno vdychá a pláče. Ukazuje se, že prý neumí anglicky! To mě v dnešní době dost překvapuje, natož u gymnaziální učitelky, která navíc cestovala po Indii. Je strašně nervózní, celá se klepe. Píšu jí do sešitku pár ruských frází, víc toho pro ni udělat nemůžu. To, že pojede do Dušanbe a odtud domů dřív než my ostatní, je přece její rozhodnutí. Přichází další krize – dneska už do Dušanbe nic nepojede. A pokud by jela zítra ráno, není vůbec jisté, že by chytila letadlo v pátek po půlnoci. Chvíli uvažuje, že by snad šla s námi do hor – včera ovšem kategoricky prohlašovala, že s tím zánětem rozhodně nikam jít nemůže. No, je to prostě složité a už mě moc nebaví to popisovat… My nakonec jdeme někam nahoru, Lenka tu zůstává a s pomocí našeho hostitele, který má taky namířeno do Dušanbe, bude svůj odlet dál řešit.
Ráno nás poctila návštěvou ještě jedna delegace. Jakýsi muž se nám představil jako správce národního parku a žádal od každého z nás 10 Somů za každý den, který jsme v parku strávili -tj. od Mugrabu po včerejšek. To je ovšem absurdní a taková částka je pro nás každopádně nezaplatitelná. Z toho, jak rychle začíná navrhovat kompromis (prý nám bude počítat jen sedm dní) získáváme dojem, že blufuje. Nakonec se mi ho daří odbýt tak, že si může zachovat tvář a my jsme z toho snad venku.
V poledne už stoupáme do stráně a ve čtyři jsme u staré salaše asi 800 metrů nad údolím. Máme tu i dva melouny. Je tu nádherný výhled, místo je moc hezké. Přišel si s námi popovídat ovčák z protějšího kopce, pozvání k jídlu ale odmítl.
Spím pod širákem.
<<< | >>> |