Evin deník - 32. den
8.8.2010
Komáři jsou tady zase docela aktivní, navíc už je tu v noci horko, hodně se probouzím, spát mi nejde. Vstáváme brzy. V 7 odjezd do Dušanbe. Cena je vyšší, než jsme si domluvili před třemi dny, Tomáše to naštvalo. Navíc nám do džípu přibývají v rozporu s dohodou další dvě cestující, paní je družná. Cestou nás ale zásobují místním pečivem. Celý den mám špatnou náladu, radši to zbytku hlásím. Snažím se podrážděnost v sobě držet, ale moc se mi to nedaří. Pardon, kluci. Vody v řece Vanž je hodně, zaplavuje cestu, po které jedeme, a někdy je to opravdu na hraně, občas mám strach. Dnes je posledním dnem před začátkem Ramadánu, vesnice, kterými projíždíme, slaví. Ulice plné lidí.
*
Večer nám naše povídavá spolucestující sděluje, že cesta za námi je uzavřena. V řece se utopilo auto s cizinci, snad jen to auto, o cizincích nic neví… Máme tedy docela štěstí, dolinu Bartang totiž uzavřeli den poté, co jsme jí projeli. Vlastně zpětně můžeme Lence za to, že nás hnala z hor, poděkovat. O půlnoci dorážíme do Dušanbe, náš řidič nám nejdříve sliboval, že můžeme spát v jeho bytě. Nakonec přijde s historkou, že jsou tam nějací studenti. Chvilku se rozhodujeme, jestli jít do hostelu nebo na nedaleké letiště, mohli bychom se tam vyspat. Přehlasovali mě, jedeme do hostelu. Řešíme cenu za odvoz s místními taxíkáři, jeli s námi nejdříve na jiné místo, chtějí více peněz. Chvíli to s nimi řešíme, pak si bereme batohy a odcházíme k hostelu. Jdou za námi až tam. V hostelu spíme venku na zahradě, tak mi není moc příjemně.
