Expedice na Pik (štít) revoluce - 6974 m - Pamír

Tento den podle

Evy

<<<

>>>

Tomášův deník - 32. den

8.8.2010

V šest hodin jedeme. Trochu jsme se porafali o ceně, podle nás by neměla překročit 200 Somů. Nakonec platíme každý 240 Somů… Cesta nejprve docela ubíhá a my se zájmem pozorujeme obrovské vlny na řece, v níž voda za ten měsíc stoupla nejméně o další metr. Teď se s šíleným řevem řítí dolinou a vlny mají snad šest metrů. Je to ďábelské a i místní se na to chodí koukat, tolik vody prý nikdo nepamatuje.

Po cestě ještě nabíráme dvě ženy. Vracejí se z oslavy narození děcka od nějakého svého příbuzného – nabízejí nám sladkosti z výslužky.

Rozvodněná řeka na několika místech zaplavuje i hlavní tah, po kterém jedeme. Voda je opravdu hodně vysoko a máme z toho strach. Silnice není vidět a hladina nad ní plynule přechází do divoké řeky, asi by bylo snadné zmizet tam i s celým autem. Osobáky nemají šanci, zaplaví jim to celý motor i se sáním. Řeší se to tak, že se zapřáhnou na lano za náklaďák. I náklaďáky mají místy vodu až nad nárazník. Jeden náklaďák míjíme napůl převrácený ve vodě – sjel ze silnice. Naštěstí si vybral takové místo a takovou stranu silnice, že se asi nikomu nic nestalo.

Náš Nissan Patrol naštěstí všechna tahle místa s trochou štěstí zvládá. V tom nejhlubším nám sice voda na moment přelila celou kapotu a motor začal chrchlat, ale projeli jsme i tudy.

Kolem půlnoci jsme v Dušanbe. Bereme dva taxíky a jedeme do hostelu, který má už od posledně vyzkoušený Ruda. Po drobném konfliktu kvůli ceně za dopravu si leháme na zahradě pod širák a spíme.

Ještě než jsme do Dušanbe dorazili, říkala naše spolucestující, že se z telefonu dozvěděla, že voda v řece stále stoupá a že tam někde sjelo do řeky auto plné cizinců, načež silnici uzavřeli. Tak to bylo zase o fous. Vyjet o den později, zůstali jsme někde po cestě viset. Nedovedu si představit, co způsobí zastavení provozu na téhle nejdůležitější silnici v zemi…

<<<

>>>