Evin deník - 5. den
12.7.2010
Píšu zpětně. Včera ráno jsem začala mít problémy, ale zatím nic extra, takže se nijak nevzrušuji, dá se to vydržet. Cesta neustále stoupala až do sedla ve výšce 4200 m, kde jsme si nechali zastavit, abychom si začali zvykat na výšku. Štěpán na tom není dobře a zvrací. Večer je už ale docela OK. Oscilujeme na cestě kolem výšky 4000 m, spolehlivě poznávám, když o 100 m klesneme nebo naopak vystoupáme. Večer v Murgabu kupujeme benzín a řidiči naftu. Spolehlivě díky těmhle jedovatým výparům zvracím také, navíc se mi dělá hůř celkově, mám strašné křeče v břiše. Zbytek cesty mi už splývá, ještě si pamatuji, jak jenom ležím, ostatní tlačí auto v zasněženém (?) sedle ve výšce 4655 m (podle Rudyho nejvyšší silniční sedlo bývalého SSSR). Pak jsme rychle klesli o cca 400 výškových metrů, udělalo se mi o něco lépe. Řidiči spí v autě, my ve stanech. Bohužel jsem ale slyšela Tomáše, jak si říká, že spíme ve 4100 m, nic moc s ohledem na to, že včera jsme spali ve výšce něco přes dva tisíce. V noci slyším jednoho z řidičů zvracet. Dýchám jak čtyři, lítám pořád na záchod, do rána si alespoň zvykám na výšku, dokonce jsem chvíli i spala. Jenže pak to přišlo, křeče v břiše byly neustálé, stupňovaly se, plakala jsem bolestí. Takovou jsem snad ještě nezažila, a to toho mám za sebou opravdu hodně. Byla jsem slabá jako moucha, naštěstí se o mě všichni výborně starali. Strčili mě do auta, a jede se dál. Občas vyhlédnu, ale je mi vážně zle, takže moc z okolí nevnímám. Dorážíme na místo, hrůza, musím zase na záchod, křeče jsou pak vždycky o moc horší, navíc je to kolem na svazích samý pastevec, kterým přijela atrakce, takže najít nějaké soukromí je v podstatě nemožné, už to ani neřeším. Pak jsem byla strčena do stanu a konečně se můžu začít léčit. Když dnes večer píšu, je mi mnohem lépe. Přes den si i měříme tep, jen lehce zvýšený, 84 tepů za minutu, to jde, výška, nevím přesně, snad něco méně než 3500 m. Tomáš se mnou zůstal celý den. Rudy vyrazil k Tanymasu. Ostatní vyrazili na lehký aklimatizační výstup. Tomášovi začíná zimnice, ach jo, náš stan je prostě nemocnice.
